Naši sponzoři
Výroční zprávy
2010
2009
2008
2007
HISTORIE DOMOVA
Od Útulného Domova osamělých žen k Domovu seniorů
Zakladatelé Domova patří k významným osobnostem české prvorepublikové politiky a kultury. Lze připomenout tehdejší poslankyni Národního shromáždění a zároveň první ředitelku ústavu, který byl založen jako nezisková družstevně charitativní organizace pod názvem "Útulný domov osamělým ženám" paní Elišku Purkyňovou, dále spisovatelku Elišku Krásnohorskou nebo spisovatelku a sběratelku staropražských pověstí paní Popelku Biliánovou a v neposlední řadě tehdejšího premiéra Dr. Kramáře.
Historie našeho Domova seniorů je zaznamenána v kronice "Útulného domova osamělým ženám", která je vedena od roku 1943, kdy se této funkce ujal řídící učitel ve výslužbě, obyvatel Domova, pan Josef Pižl. Za pomoci obyvatelek, které pamatovaly úplné začátky "Útulného Domova", doplnil kroniku i o původní informace.
První myšlenka na postavení "Útulného domova osamělým ženám" se zrodila v "Ústředním spolku českých žen" v době po první světové válce, kdy město Praha bojovalo s velkým nedostatkem bytů. V roce 1922 svou myšlenku přednesla již výše zmiňovaná učitelka z Tábora, paní Anna Jehličková. Další pracovnice spolku, jako například spisovatelka Eliška Krásnohorská či poslankyně Eliška Purkyňová, se také zásadně zasadily o to, aby se myšlenka proměnila v realitu.
Pod vlivem doktora Kramáře byl získán na obci Pražské vhodný pozemek při silnici Velvarská (dnešní Evropská ulice). Roku 1923 započala stavba tří domů v ulici Šolínově a v roce 1932 dům
v Sadové ulici (dnešní Thákurova ulice). Celý objekt je tedy tvořen třemi domy v Šolínově ulici, které jsou vnitřně propojeny a čtyřmi domy v Sadové ulici, které jsou taktéž propojeny. Dům číslo popisné 1 a 3 v Šolínově ulici navrhla architekta Petříková. Dům číslo popisné 5 je vystavěn podle plánů architekta Purkyněho.
Slavnostní otevření "Útulného Domova osamělým ženám" se uskutečnilo 28. září 1924 za přítomnosti mnoha osamělých žen a vzácných hostů a příznivců.
Domy v Sadové ulici byly zakoupeny od velkostatku Starých Dejvic, náležejících hlavnímu městu. Jedná se o domy číslo popisné 4, 8, 10 a 12. Projektantem domů byl opět architekt Miroslav Purkyně, syn Elišky Purkyňové. Stavba započala v roce 1927, domy byly dokončeny v letech 1931 - 1932.
V roce 1951 schválila valná hromada vstup družstva do organizace "Ústřední lidové bytové družstvo v Praze v Bolzanově ulici". Národní výbor mění "Útulný Domov osamělým ženám" v Domov důchodců. Obyvatelky "Útulného domova" se proti tomuto rozhodnutí bouřily, ale vydobyly si pouze právo dožít v objektech dle starého uspořádání.
Domov seniorů Elišky Purkyňové se sídlem v Šolínově a Thákurově ulici, se dodnes nachází ve stejných prostorách v jakých dříve sídlil "Útulný Domov osamělým ženám". Domy v Šolínově ulici nestojí už na holé pláni, protože přímo před domem je stanice metra, park a Vítězné náměstí, známé také jako "kulaťák". Městská část Dejvice je považována za reprezentativní část Prahy s výborným dopravním spojením.
K zahájení činnosti "Útulného Domova osamělým ženám" v den svátku svatého Václava roku 1924, složila spisovatelka Eliška Krásnohorská, jedna z hlavních pracovnic zakládajícího spolku, slavnostní báseň. Z básně vám citujeme alespoň začátek, vhodný i pro dnešní dny...
Dnes myšlenkami na domov
nám v duši odlesk mládí svítá,
neb utěšený ochranný krov
nás v útulek svůj vlídně vítá.
